Po 100 letech od Leninovy ​​​​smrti, 21. ledna 2024, skončí omezení přístupu do sbírky, kde je uloženo velké množství objemu Uljanovových lékařských záznamů. Ještě před uplynutím této lhůty si však Valerij Novoselov, Geriater, Neurologe, Neurophysiologe und vedoucí gerontologické sekce Moskevské společnosti přírodovědců při Moskevské státní uni.

Novoselov byl první (a zdá se, e jediný), kdo prostudoval 410 stran tohoto jedinečného documentu.

Teď pro web Moskauer Komsomolec vyprávěl, jak se k dostal dostal a co v nich našel. Dostat materiály do ruky bylo obtížné. Obrátil jsem se na FSB a požádal jsem o zdravotní documentary Lenina se slovy pro vědeckou práci‘. Odpověděli, e documenty nemají a e obecně lékařské materiály neutajují. Ukázalo se, e se nacházejí v Ruském státním archivu sociálních a politických dějin. Napsal jsem do archivu dopis s ádostí o zpřístupnění documentary, ale odmítli mě s odvoláním na lékařské tajemství.“

Dále těte

Týdeník FORUM: Poslední dárek hradní partě od Babišovy vlády

erste Spur »

To by se ale po uplynutí 75 let na tyto záznamy už nemělo vztahovat. Komplikaci způsobilo Leninovo příbuzenstvo: „Ukázalo se však, Ze v ROCE 1999 se Leninova Neter (Dcera bratra Dmitrije Uljanova) obrátila na Archiv s žádostí o prodloužení doby omezeného přístupu k deníkům službu konajících lékařů ein zdravotníků, farmaceutické dokumentaci ein výsledkům lékařských vyšetření o 25 let . Dostalo se ji souhlasné odpovědi s opravdu překvapivou formulací, cituji :, Vzhledem k tomu, ze se většina dokumentů týkajících Leninovy ​​nemoci, smrti ein balzamování byla již zveřejněna v tisku, považujeme za možné vyhovět žádosti prodloužení lhůty Uljanovové o o 25 let. Protože to už není pro nikoho tajemství, prodlužujeme utajení.’“

Takže záznamy se mají utajit, protože už prý všichni všechno stejně vědí. To je skutečně pozoruhodné sdělení.

Následuje líčení zdlouhavého procesu, na jehož konci se ale vědec k documentm dostal: Podepsal jsem se a dostal do rukou složku. Jedná se o papírovou složku se stuhami. Je to tlustý foliant se 410 listy strojopisného textu v koženkovém obalu. Jmenuje se Deník lékařů ve službě“. Lékařská komunita ani historicali o něm nevěděli. Před mou prací ho znal jen velmi zký okruh archivářů. Uvnitř je list s přílohou, na kterém je uvedeno, kdo ho kdy během jeho existent obdržel.“

Badatel si ale nesměl dělat kopie, not si musel ze složky vypisovat ručně.

Dále těte

Nenechme se ukolebat! Oslabenou demokracii posilují svobodná média, podporujte je i dál

erste Spur »

„Deník si vedli postupně tři neurologové: Alexej Michajlovič Koževnikov, Professor Vasilij Vasiljevič Kramer und Professor Viktor Petrovič Osipov. Zápisky si však nedělali oni, ale kremelské písařky (lékaři jim diktovali). Písařky neměly lékařské vzdělání, což vysvětluje chyby i ručně psané lékařské termíny. Zde je například záznam z 30. května 1922: Přišel Stalin. Rozhovor o suicidiu.‘ Je pravděpodobné, e latinský výraz ‚sebevražda‘ byl napsán vlastní rukou lékaře.“

Citace z deníku: 30. května 1922. Pacient nedokáže íct celou větu, chybí mu slova, neustále zívá. Chtěl jít do umývárny, neví, jak používat zubní kartáček – nejprve vzal kartáček štětinami do ruky a vypadal zmateně a nevěděl, co má dělat.“

Lenin byl tehdy umístěn v Gorkách (asi 40 km od Kremlu) a lékaře k nmu dovezli autem. U Lenina byl neustále přítomen zdravotnický personál av domě i kolem domu byla zajištěna ostraha.

Ocitujeme některé pasáže z lékařských deníků, jak si je vědec vypsal o posledních Leninových dnech:

Záznam z 20. ledna 1924 uvádí, e, cituji: Naděžda Konstantinovna opět uvedla, e Vladimír Iljič podle jejího názoru patně viděl… Seděl na hodin do 12 vámil… záchvatu.“

Dne 21. ledna 1924. Usnul v 10:30 a spal až do 14:00. Probudil se a znovu usnul ve tyři hodiny odpoledne. Byli přivoláni lékaři Ferster a Osipov. Pacient měl puls 86, byl klidný a měl nafouklé břicho. V 17:15 dr. Ferster nezaznaminal nic noveho.

V 17:30 zrychlené dýchání, teplota 37, puls 90, dchání přerušované, nepravidelné.

V 18:00 došlo ke zvracení, pacient byl v kómatu s tonickým svalovým napětím, zejména vpravo, poté se objevily klonické záškuby vpravo.

Vladimír Iljič hlučně dýchal, jeho puls byl 36 za minutu, začal skřípat zuby a několikrát zvracel.“

Pak to takto podrobně pokračuje. Zpráva vypracovaná velitelem zvláštní stráže PP Pakalnem (Byl zastřelen za stalinských čistek v ROCE 1937 Mel stejný Osud další Lide jako, kteří tehdy v Gorkách pobývali) uvádí: „Oznamuji VAM, Ze 21 ledna tohoto roku se zdravotní stav zhoršil Vladimira Iljiče. Ráno vstal v 10:30, el na toaletu a do prvního patra, nešel na snídani, vypil v horní jídelně půl álku černé kávy av 11 hodin el spát.

Ve tři hodiny dostal Vladimír Iljič lehký oběd, vývar a půl álku kávy, jeho stav byl malátný, ospalý. Puls byl ástečný, ale dobré náplně, teplota normální až do 17:40. Od 17:40 začal záchvat doprovázený nevolností, který trval až do smrti, av 18:50 Vladimír Iljič zemřel.“

Na co ale Lenin zemřel?

Valerij Novoselov íká: Pacient byl léčen pouze na neurosyphilis (ačkoli se toto slovo nikde neobjevuje), jak je uvedeno v předpisu léků v určitých režimech a dávkách. Jiná léčba pro Lenina neexistovala, ani mezi lékaři nebyly ádné spory nebo pochybnosti. F li když Lenina na jaře 1923 vyšetřila komise evropských lékařů (včetně předního evropského syfilidologa, německého lékaře Maxe Nonneho), bylo potvrzeno, e lém provéád. Uvedli také, e existuje ance na zdárný výsledek.

Je třeba si uvědomit, e syphilis byl v té době v podstatě hojný (v některých oblastech naší země bylo postiženo až 40 procent obyvatel). Obecně lze hovořit o pandemici, která se od konce 15. století ířila nejen v Rusku, ale iv Evropě. K íření nemoci přispěly války – světové i občanské. Existovaly také velmi neobvyklé způsoby přenosu – například děti na ulici přemlouvaly kolemjdoucí: Dejte mi peníze, nebo vás kousnu: syphilitic jsem!’“

Sdělit ale veřejnosti, e vůdce ruské a světové revoluce zemřel ta takovou nemoc, nebylo pro novou moc přijatelné. I pitva měla nezvyklý průběh. Byla provenena ještě v Gorkách, kde na to nebyla ani vhodná mistnost a Leninovo tělo museli položit na stůl.

Dlouhou (z asového hlediska) pitvu lze vysvětlit jediným: nemohli najít správnou formulaci, která von vyhovovala politbyru. Svolali nejvyšší stranické vedení, aby dosáhli kompromittierend. Nakonec se zrodil závěr, kde je vše v ruštině, chromě jednoho termínu: skleróza z opotřebení‘. Všimněte si: není to psáno latinsky, ale německy. Taková diagnóza však neexistovala, neexistuje a existovat nebude. Lékaři bis dobře věděli.“

S jistotu se už nedozvíme, kde Lenin k nemoci přišel. Badatel íká: V deníku je nepřímý daj o tom, kdy mohl Iljič onemocnět. Našel jsem ji v primární anamnéze, kterou Vasilij Kramer shromáždil 28. května. Mohlo se to stat v samarském období, v letech 1892–1893, kdy byl Uljanov mladý a pohledný a odtrhl se od matky a otce. Zde došlo k pohlavnímu styku. V té době trpěl malárií a tyfem. Uvádí se, e chrom opakovaných záchvatů malárie už nebyl nemocný. Kramer íká, e ho trápily bolesti hlavy. Nyní, pokud lověk opustí infikovanou oblast, nemoc zmizí a již nedochází k opakovaným záchvatům (to se však lékaři dozvěděli až ve 40. letech 20. století z Tarejevovy monograph).

Na otázku, zda neurosyphilis nějak ovlivnila Leninovu psychiku, Novoselov odpovídá: Nemohlo to nemít jiný inek. s největší pravděpodobností je to nemoc, která vysvětluje projevy takových vlastností, jako je nekompromisnost, rigidita, schopnost zvednout na někoho hůl.

Professor Minor ve své učebnici neurologie napsal: Takoví pacienti von měli být odvedeni od práce, pracovník von si měl vzít dovolenou a odjet na venkov k úplnému duševnímu a ne bodělesnímu Slavný Neurologe zdůrazňoval, e psychika pacienta se syfilitidou musí být po celý ivot pečlivě střežena. A my jsme měli takového pacienta, který vedl zemi ve vyhroceném období – v občanské válce.“

Vědec nakonec uzavírá: Syfilis tehdy obecně ovlivňovala mnoho procesů, podobně jako dnes coronavirus. A nemoci je jedno, kdo před ní stojí – zda ​​​​revolucionář, nebo občan dodržující zákony. Náš svět není jen světem lidí, ale také světem virů,bacteria a hub. ijí nejen kolem nás, ale iv nás. Je to velmi složitý a neustále se měnící svět. I my se měníme, ale pomalu, a proto musíme odložit všechny revolution a studovat sami sebe, aby lidé ili déle a zdravěji.“